 Karlův most 1968
 Karlův most 1968
 1975
Zpočátku napsal Michael pár textů na písně Beatles, pak následovalo
prvních 6 vlastních společných písní, které si doma nahráli na
magnetofonu B4. Michael měl na starosti texty, Mirek muziku. V soukromém
studiu v 5.p. v Lucerně si nechali vylisovat svou první LP desku v nákladu
4 ks! Nahrávky pak nabízeli v Mikrofóru, v divadle Rokoko, a nakonec
uspěli v Semaforu u pánů Suchého a Šlitra.
Koncem r.1968 se jejich píseň Hele lidi umístila v rozhlasové
Houpačce na 2.místě za Krylovým Bratříčku zavírej vrátka, a po
vystoupení v prosinci téhož roku v Obecním domě pro Klub spřízněných
duší divadla Semafor jim nabídli spolupráci Šimek s Grossmannem v
jejich Návštěvních dnech. Na prknech Semaforu se poprvé objevili 5.února
1969.
Mnozí o nich říkají, že jsou jednou z legend českého folku, a
mají pravdu. Paleček s Janíkem začali éru novodobého českého písničkářství
spolu s Hutkou, Kalandrou, Mertou, Krylem, Třešňákem a několika dalšími.
Každý z nich trochu jinak, jedno ale měli společné. Schopnost oslovit
generaci dnešních padesátníků a těch kolem.
P+J začínali na Karlově mostě v Praze, od r.1969 až donedávna působili v
Semaforu. Celá ta léta vystupují po klubech, divadlech, a jak
sami říkají byli už asi všude a několikrát. A pořád se vracejí.
S novými nápady a písničkami, kterých už složili téměř tři
stovky. Od těch nejstarších a nejznámějších jako jsou Hele lidi, Úsměv,
Valčíček, Hruška, Prodavač limonád, Čínský restaurant, Mexiko,
Slušovická romance, Sbohem Slovensko až k těm novějším – Navěky
tu přeci nejsi, Petřínská rozhledna, TESCO, Poslední tažení atd.
Z jejich písní, jakoby vypůjčených ze zapomenutých stránek dětství,
venkovských luk a hájoven, nešťastně směšných lásek, vane průzračná
jednoduchost, nerafinovaná přemýšlivost, lehounká melancholie a jemná
úsměvnost. Žádná z nich nepostrádá vtip a šarm, a mnohé už v
pravém slova smyslu zlidověly.
P+J nahráli a vydali 14 alb, a to nepočítáme jejich první
soukromou LP desku z r.1968, kterou vydali nákladem 4ks. Samosebou řada
jejich dalších písní figuruje na x různých folkových a country
výběrech. Předstupují před posluchače, kteří mezitím dorostli,
ale i před publikum, které je ještě pamatuje z jejich začátků. Zpívají
zásadně a výhradně svoje vlastní písničky, u Mirka výjimku
tvoří pouze Ježkárny, pár písní kamarádů a lidí, kterých si
nesmírně váží, a v poslední době i písničky z tenisového
prostředí, ke kterým mu napsal texty Ivo Jahelka.
P+J budou spolu hrát a zpívat jak říkají tak dlouho, dokud udrží
kytary. Přesto, že od začátku jejich společného muzicírování k dnešním dnům dělí pány Palečka a Janíka víc jak
40 let,
neztratili žádný ze svých největších trumfů. Vtip, nadhled a
dokonalou samozřejmost. Jejich jednoduché, líbivé, nekomplikované
melodie, vtíravé dvojhlasy a nadčasové texty nestárnou.
|
Semafor 1969
V té době byla v divadle Semafor spousta vynikajících osobností. Za to, že jsme mohli posílit a rozmnožit jejich řady vděčíme dodnes dvěma Jiřím – Šlitrovi a Suchému.
Oni to byli, kdo nás tehdy začátkem roku 1968 z herecké šatny rovnou nevyhodili.
5.února 1969 je datum našeho prvního setkání s jevištěm a hledištěm Semaforu, zpívali jsme tam jako hosté Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna v představení Návštěvní den.
A tak, jako mnohé jiné i nás divadlo vstřebalo a zakalilo. Poté semlelo a opotřebovalo.
V podzemí pasáže Alfa jsme vydrželi až do konce, za celá ta léta jsme dostali jednou přidáno, ale seznámili jsme se s pozoruhodnými lidmi. Obdivovali jsme tvůrčí potenci pánů S+Š, Jiřího Grossmanna, inteligentní pracovitost Petra Nárožného, komické herectví Luďka Soboty, a v těchto kruzích zřídka kdy viděnou a tudíž vzácnou kolegiálnost Miroslava Horníčka, který nám sám velkoryse nabídnul tykání, za což ti Horňas tímto vzdáváme svůj dík. Umělecké zápolení na jevišti, v zákulisí či v kanceláři se neobešlo bez obětí. Nebylo jich mnoho, Semafor byl koneckonců scénou malých forem, ale i tak se sluší vzpomenout padlých. Dodnes stojíme v úžasu nad tehdejší buldočí vytrvalostí diváků. Svým neutuchajícím zájmem o semaforské kusy nenechali toto divadlo zpustnout.
Zodpovědně prohlašujeme, že písničky zrozené kdysi dávno v divadle Semafor se zpívají dodnes. Zpívaly se ve století minulém, a zpívat se budou nejspíš i ve století příštím. V šumavských chalupách, u trampských ohňů, a rok co rok voní purpura na plotně jistě i kdesi v Kanadě.
|