PALEČEK a JANÍK

Historie/Semafor    Hity    Diskografie  

Zpočátku napsal Michael pár textů na písně Beatles, pak následovalo prvních 6 vlastních společných písní, které si doma nahráli na magnetofonu B4. Michael měl na starosti texty, Mirek muziku. V soukromém studiu v 5.p. v Lucerně si nechali vylisovat svou první LP desku v nákladu 4 ks! Nahrávky pak nabízeli v Mikrofóru, v divadle Rokoko, a nakonec uspěli v Semaforu u pánů Suchého a Šlitra.

Koncem r.1968 se jejich píseň Hele lidi umístila v rozhlasové Houpačce na 2.místě za Krylovým Bratříčku zavírej vrátka, a po vystoupení v prosinci téhož roku v Obecním domě pro Klub spřízněných duší divadla Semafor jim nabídli spolupráci Šimek s Grossmannem v jejich Návštěvních dnech. Na prknech Semaforu se poprvé objevili 5.února 1969.

Mnozí o nich říkají, že jsou jednou z legend českého folku, a mají pravdu. Paleček s Janíkem začali éru novodobého českého písničkářství spolu s Hutkou, Kalandrou, Mertou, Krylem, Třešňákem a několika dalšími. Každý z nich trochu jinak, jedno ale měli společné. Schopnost oslovit generaci dnešních padesátníků a těch kolem.

P+J začínali na Karlově mostě v Praze, od r.1969 až donedávna působili v Semaforu. Celá ta léta vystupují po klubech, divadlech, a jak sami říkají byli už asi všude a několikrát. A pořád se vracejí. S novými nápady a písničkami, kterých už složili téměř tři stovky. Od těch nejstarších a nejznámějších jako jsou Hele lidi, Úsměv, Valčíček, Hruška, Prodavač limonád, Čínský restaurant, Mexiko, Slušovická romance, Sbohem Slovensko až k těm novějším – Navěky tu přeci nejsi, Petřínská rozhledna, TESCO, Poslední tažení atd.

Z jejich písní, jakoby vypůjčených ze zapomenutých stránek dětství, venkovských luk a hájoven, nešťastně směšných lásek, vane průzračná jednoduchost, nerafinovaná přemýšlivost, lehounká melancholie a jemná úsměvnost. Žádná z nich nepostrádá vtip a šarm, a mnohé už v pravém slova smyslu zlidověly.

P+J nahráli a vydali 14 alb, a to nepočítáme jejich první soukromou LP desku z r.1968, kterou vydali nákladem 4ks. Samosebou řada jejich dalších písní figuruje na x různých folkových a country výběrech. Předstupují před posluchače, kteří mezitím dorostli, ale i před publikum, které je ještě pamatuje z jejich začátků. Zpívají zásadně a výhradně svoje vlastní písničky, u Mirka výjimku tvoří pouze Ježkárny, pár písní kamarádů a lidí, kterých si nesmírně váží, a v poslední době i písničky z tenisového prostředí, ke kterým mu napsal texty Ivo Jahelka.

P+J budou spolu hrát a zpívat jak říkají tak dlouho, dokud udrží kytary. Přesto, že od začátku jejich společného muzicírování k dnešním dnům dělí pány Palečka a Janíka víc jak 40 let, neztratili žádný ze svých největších trumfů. Vtip, nadhled a dokonalou samozřejmost. Jejich jednoduché, líbivé, nekomplikované melodie, vtíravé dvojhlasy a nadčasové texty nestárnou.

Naše cesta k divadlu Semafor

(volně podle vzoru – moje cesta k Národnímu divadlu)

První naší kamennou scénou byl Karlův most. Dodnes na ty doby s nostalgií vzpomínáme. Byla to dobrá scéna.
Odtamtud jsme se vydali na scénu stejně slavnou a dobrou. Do Semaforu.

5.února 1969 je datum našeho prvního setkání s jevištěm a hledištěm Semaforu, zpívali jsme tam jako hosté Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna v představení Návštěvní den.

A tak, jako mnohé jiné i nás divadlo vstřebalo a zakalilo. Poté semlelo a opotřebovalo.

V podzemí pasáže Alfa jsme vydrželi až do konce, za celá ta léta jsme dostali jednou přidáno, ale seznámili jsme se s pozoruhodnými lidmi. Obdivovali jsme tvůrčí potenci pánů S+Š, Jiřího Grossmanna, inteligentní pracovitost Petra Nárožného, komické herectví Luďka Soboty, a v těchto kruzích zřídka kdy viděnou a tudíž vzácnou kolegiálnost Miroslava Horníčka, který nám sám velkoryse nabídnul tykání, za což ti Horňas tímto vzdáváme svůj dík. Umělecké zápolení na jevišti, v zákulisí či v kanceláři se neobešlo bez obětí. Nebylo jich mnoho, Semafor byl koneckonců scénou malých forem, ale i tak se sluší vzpomenout padlých. Dodnes stojíme v úžasu nad tehdejší buldočí vytrvalostí diváků. Svým neutuchajícím zájmem o semaforské kusy nenechali toto divadlo zpustnout.

Zodpovědně prohlašujeme, že písničky zrozené kdysi dávno v divadle Semafor se zpívají dodnes. Zpívaly se ve století minulém, a zpívat se budou nejspíš i ve století příštím. V šumavských chalupách, u trampských ohňů, a rok co rok voní purpura na plotně jistě i kdesi v Kanadě.

Historie/Semafor    Hity    Diskografie