|
ŽIVOTOPIS
Rodák z malé vísky u Kladna - Motyčína - později naturalizovaný Žižkovák měl
kromě jiného dvě velká přání. Být od začátku až do konce na vesnické zabijačce
a navštívit pravý moravský vinný sklípek. Třeba podotknout, že obojí se mu
splnilo v míře vrchovaté.
Tím je dáno i rozpětí jeho nápojového vkusu. Pije všechno, potíže mu nečiní
ani přechody mezi jednotlivými kategoriemi. Spíše tíhne k pivu a lokály, kde se pěnivý
mok čepuje, provázely jeho umělecké začátky. Se svým partnerem se na spolupráci
dohodl v hostinci "U Pinkasů". Některé další nápady se rodily v
malostranských lokalitách a posléze je duo oslavilo písní "Příběh panny
Hany" - …od tý doby měl jen leho, pití, holky bylo jeho/ přes Karlův most přes
vodu, navštěvoval hospodu/ co tam nechal tisíců, v krčmě "U Glaubiců".
Dnes už je kouzlo malostranských hospůdek nenávratně pryč, a tak
občas zaskočí do hospůdky „Na krásné vyhlídce“, ke které mu vede 88
schodů od domova v Troji, a v posledních letech nachází inspiraci a
vstřebává atmosféru přímo u výčepního pultu v restauraci „U Hofmanů“. Rád pije
přímo z lahve, dle svého soudu i soudu jiných natolik dokonale, že mu jeho přítel
Michael navrhl zkonstruovat snímatelné ucho, tedy držák na flašku, aby měl pohodlnější
úchop.
Kromě chvil, kdy s jedním z muzikantů kapely, kterou měli na vojně ve Volarech
testovali ve zvýšeném množství slivovici, nemá s alkoholem problematických zážitků.
Naopak. K těm, kdo pijí v okolí je tolerantní, pokud oni sami toleranci neztratí. Má
klidné alkoholické špičky, nejásá, nekřičí a nepere se. Stavy únavy čili
kocoviny léčí dlouhým spánkem, který ústí v nezřízenou chuť k jídlu.
|